Když se řekne webcasting

Autor: PhDr. Milan Novák, Ph.D. Datum: 08.12.2006 Kategorie: Webcasting

Webcasting je narůstajícím fenoménem současné doby. Nové možnosti při zvyšování rychlosti internetu přinášejí nebývalé možnosti ve využívání videa na internetu. Víte co znamená, když se řekne webcasting?

S explozivním příchodem nových technologií na internetu se již od samého počátku dostávalo poměrně dost pozornosti webcastingu. Zpočátku se názory přelévali od pojmů, co to je k tomu, co by to mělo být a vznikal chaos, ve kterém nenalezneme definice a ani ukázku v praxi. Vše se dělo pod společným jménem a tím je webcasting .

Jednoduchá definice by mohla znít následujícím způsobem: webcasting je vysílání na internetu.

Takto formulovaná základní definice webcastingu je značně široká a neříká nic o používaných médiích a formách doručování samotného obsahu. Možná tento fakt příliš důvěryhodně nevypovídá o nové technologii, ale ve skutečnosti se jedná o záležitost se širokým využitím. Musíme se poohlédnout po existujících dominantních způsobech vysílání na internetu.

Při definování webcastingu musíme vycházet ze základních požadavků, kterými jsou následující kritéria:

interaktivita
personalizace
časová nezávislost
zpětná vazba

Webcasting lze přiblížit některými obecnými definicemi.

Webcasting je technologie pro doručování informačního obsahu, který je zkomponován z obrazové a zvukové složky, a který je předáván za využití přenosové technologie nazývané streaming umožňující sledování nejrůznějších událostí v online podobě.

Tato definice vychází z původního předpokladu, že webcasting je produkce živého vysílání a je základem pro definici webcastingových systémů, které mimo již uvedené disponují rozšiřujícími možnostmi multikanálové komunikace.

Webcastingový systém je potom systém pro produkci informačních materiálů, za které lze považovat živé vysílání probíhající události a zároveň záznam této události. Událost může obsahovat audio nebo video složky nebo jejich kombinace, které jsou doplněny o další rich média a komunikační nástroje s možností zhlédnutí těchto relací ze záznamu prostřednictvím internetového prohlížeče.

Tato definice zúžila obecný pohled na webcastingové systémy, ovšem je detailně nespecifikovala, resp. nehovoří o konkrétní podobě rozhraní webcastingových systémů a požadavcích na webcastingové systémy.

Půjdeme-li k obecnějším kořenům vzniku webcastingu nalezneme některé další definice, které poskytují cenné informace pro specifické požadavky na webcastingové systémy. To nám umožní rozlišit co je opravdu přínosem webcastingu a co pouhou inovací klasických médií.

Webcasting jako živé streamování

Nejobecnější definice internetového vysílání zní: Obecně je webcasting představován jako poskytování živého audia nebo videa, které jsou streamované a tudíž brané jako vysílání na internetu.

Tento nejširší pohled na webcasting nezohledňuje omezení, která jsou vázána na samotný předmět vysílání. Podle této definice by jsme mohli považovat za webcasting například přímý přenos z hlídacích kamer, které jsou umístěny ve školní třídě. S tímto typem je tedy těžké definovat další specifické hodnoty s ohledem na stanovená kritéria.

Pokud budeme považovat za první kritérium interaktivitu, potom je tohoto potenciálu ve výše uvedené definici webcastingu dosaženo velmi málo. Definice výslovně volá po pouhém streamování materiálu v daném způsobu vysílání, které se svými vlastnostmi přibližuje klasickým médiím typu rádio a televize. Tím lze hovořit také o jednosměrné komunikaci ve směru „ONE-TO-MANY".

Mimo samotného výběru konkrétního pořadu poskytované prostřednictvím zvukových souborů nebo video souborů, zde nedochází k žádným větším odlišnostem v interakci než je u klasického přepínání kanálů na televizi. Jedná se tedy o malé interaktivní zapojení. Ve výše uvedené definici je dále uvedeno, že se jedná o živé vysílání. Takže se opět jedná o časově závislé vysílání. Tím se naskýtá otázka, kde je ta odezva. Z větší části je tato definice webcastingu shodná s tradičním vysláním a v podstatě ignoruje potenciál technologií, které se podílejí na bohaté funkcionalitě internetu.

Webcasting jako „PUSH” médium

K další definici webcastingu lze využít charakteristiky, která je založena na tzv. PUSH médiích. Tento druh médií zprostředkovává dané informace jakýmsi "natlačením" divákovi. Toto natlačení může probíhat ve formě audiovizuálních pořadů, které jsou zobrazovány buď na požádání nebo samovolně, ale vždy podle předem stanovených filtrů a pravidel, kterými divák může částečně ovlivnit jejich výběr.

Zástupcem z řad poskytovaných produktů a služeb, které byli založeny na této představě je Piontcast Network. Za svůj úspěch tato služba vděčí nejen zcela novému principu a revoluční myšlence, ale i šikovné implementaci: její klientský program totiž má formu tzv. šetřiče obrazovky, který nabíhá poté, co uživatel po určitou dobu se svým počítačem sám nepracuje. V této době, ale samozřejmě třeba i jindy, pokud si to uživatel explicitně vyžádá, jeho klientský program služby PointCast Network kontaktuje svůj mateřský server a přebírá si od něj nejčerstvější informace. Aktuální informační nabídku přitom klientský program zobrazuje již v době, kdy běží jako šetřič obrazovky. Uživatel samozřejmě má možnost dostat se k jednotlivým informacím i pomocí samotného klientského programu, který již neběží jako šetřič obrazovky, ale jako běžná aplikace.

V podstatě push média dovolují uživateli specifikovat soubor konfiguračních parametrů nejběžněji ve formě profilu uživatelských atributů. Základní software pak využívá tyto parametry selektivně a určuje, které budou do uživatelova počítačového systému přesouvány. Jeden z důvodů této definice webcastingu je, že oproti tradičnímu vysílání nabízí selektivní filtr obsahu, ale vše ostatní se provádí již podle tradičních koncepcí.

Pokud analyzujeme požadovaná kritéria, zjistíme, že push média si drží stejnou linii jako tradiční vysílání. V první řadě jsou pasivní. Přestože v mnoha případech má uživatel možnost si vybrat jaké z informací mu mají být předkládány (např. reklama nebo přehled zpráv), z větší části je nucen pasivně přijímat co systém zobrazuje. Důležitým rozdílem mezi push technologií a tradičním vysíláním je, že push umožňuje větší míru přizpůsobení v podobě konfigurace systému, kdy si uživatel navolí pouze samotný obsah vysílání, který jej zajímá. Nicméně samotný obsah je vytvářený pro více uživatelů a není tedy přizpůsobený jednotlivci. Push technologie inklinují k tradičním technologiím z důvodu podmíněné časové závislosti a uživatel se k nim nemá možnost zpětně vracet. Uživatel má opět pouze malou možnost ovlivňovat zobrazovaný obsah.

Webcasting jako případ reprodukce

Třetí obecnou definicí webcastingu by mohl být návrh společnosti Apple Computer, jejíž cílem je poskytnou prostřednictvím nových audiovizuálních technologií interaktivní zážitek dovolující uživateli jít hlouběji do událostí.

Definice společnosti Apple hovoří o webcastingu jako nástroji, který nás nechá prožít živé vzrušující události za využití posledních internetových technologií. Můžete vidět, slyšet a zažít konkrétní události jako ve skutečnosti. Obrázky, videa, zvukový doprovod, povídání a dokonce virtuální realita dovoluje zažít události, které vám umožňují být jejich součástí.

Tyto prvky byli doplněny o komunikační kanály v podobě diskusní místností a návštěvní knihy, ale samotná interaktivita v kontextu řízení a určování běhu videa zde chyběla. Důvodem bylo živé vysílání a technologická nevyspělost webcastingových technologií.

Předchozí odstavce se zabývali obecným náhledem na webcasting jako na službu společnosti, která nemohla svou technologickou nedokonalostí zaujmout stejné místo jako mají již lety prověřená média. Částečně je to způsobeno limitními možnostmi technologického vybavení.

Za posledních pět let ovšem byly pro vysílání na internetu splněny potřeby, které jsou požadovány, pro efektivní využívání webastingových technologií například na poli vzdělávání. Dnešní technologie webcastingových systémů jsou směrovány zejména ke zlepšení jejich rysů z designu instruktážního k lepšímu designu vzdělávacímu, vedoucímu ke zlepšení výsledku.

Literatura

JOHNSON, Mark R.. Webcasting: http://www.mindspring.com/~cityzoo/mjohnson/papers/webcasting/streaming.html [online]. 1997, 21.5.1997 [cit. 2004-12-05]. Text v Angličtině. Dostupný z WWW:< http://www.mindspring.com/~cityzoo/mjohnson/papers/webcasting/streaming.html >.
MADSEN, Hunter . WIRED. USA : Wired Digital, Inc., 1996. . Reclaim the Deadzone, s.6. Dostupný z WWW: < http://wired-vig.wired.com/wired/archive/4.12/esmadsen_pr.html >
JIŘÍ, Peterka. Softwarové Noviny. [s.l.] : Softwarove noviny, spol. s ro, 2002. Co může internet nabídnout?, s. 2. ISSN 1210-8472. Dostupný z WWW:
JOHNSON, Mark R.. Webcasting: http://www.mindspring.com/~cityzoo/mjohnson/papers/webcasting/push.html [online]. 1997, 21.5.1997 [cit. 2004-12-05]. Text v Angličtině. Dostupný z WWW:< http://www.mindspring.com/~cityzoo/mjohnson/papers/webcasting/push.html > .